HISTORIE A VÝVOJ

Vždy, když se mě někdo zeptá, z jakého důvodu jsem se rozhodl vařit pivo, vzpomenu si na tu osudovou chvíli, kdy jsem se rozhodoval o své budoucnosti nad knihou popisující podmínky a nabídky středních škol. Jako člověk milující sladkosti a cukrovinky všeho druhu, jsem měl vcelku jasnou volbu, bude ze mě cukrář. Vyhledal jsem průmyslovou školu, kde byla nabídka tohoto oboru a tím se začala odvíjet má pivovarnická nit osudu. Snad Božím řízením či shodou okolností, byl obor „cukr a cukrovinky“ v nabídce Střední průmyslové školy potravinářských technologií v Praze v Podskalské ulici. Nalistoval jsem stránku, kde bylo popsáno co musím splnit, abych byl přijat a jak se nadále uplatním v dalším životě. A jak tak koukám na mnou vybraný obor, sklouzne mi zrak na stránku vedlejší, kde se na stejné škole píše o pivu, vínu a dalších kvasných procesech. Chvíli dumám, porovnávám požadavky a jak už to bývá ve věku jankovitém, radím se se svým tátou. Slovo dalo slovo a bylo rozhodnuto, bude ze mě „studovaný sládek“ (takto mě dnes můj táta tituluje, mimochodem, dnes už je „přezkoušený podsládek“).

Tak se tedy stalo, že jsem se začal zabývat výrobou, a samo sebou i hojnou degustací, především piva. První várku jsem ještě se svými spolužáky vařil v rámci výuky a nutno poznamenat, že se vcelku podařila, alespoň dle pana profesora Kozy, se kterým jsme naši várku velmi úspěšně ochutnávali.

Po ukončení studia se má pivovarská kariéra spojila s jedním nejmenovaným pivovarem v Praze. I přes takovéto pouto jsem vždy toužil vařit pivo vlastní a to jsem také jako jeden z mnoha domovařičů dělal. Párkrát do roka jsem s tátou strávil nesčetné hodiny u 20ti litrového hrnce a mořil se se scezováním a následně sledoval kvašení a modlil se, aby mi přálo počasí a byla dost zima, ale ne zase moc veliká, zkrátka, aby se vše povedlo a dalo se to alespoň pít. V konečné fázi jsme měli pár piv a to jsme se ještě museli podělit s přáteli a kamarády. Strašná dřina a skoro žádné potěšení s konečného produktu. Tak nastala fáze zvyšování kapacity a produkce domovaření.

Když se nám podařilo sehnat 150ti litrové hrnce na vaření, měli jsme ohromnou radost z množství, které si uvaříme. Nastalo však období shánění a výroby dalších součástí technologie potřebné k uvaření takového objemu a hlavně zajištění kvality našeho piva. Sehnali jsme 500 litrový tank a kvasnou nádobu a bylo jasné, že i varna se bude muset zvětšit. Další otázkou převzatou od klasika bylo „kam s ním?“, kam náš pivovárek umístíme, přeci jen už to nejsou žádné kastroly a někde se musí usadit i tanky a chlazení a další a další věci, které k tomu všemu patří.

Tady do našeho společného koníčku vstupuje táta, který jako veliký pivní nadšenec nevynechal téměř jedinou várku za celou dlouhou dobu našeho vývoje a rozhodl o umístění v chalupě v Kamenici nad Lipou. Jelikož se v tomto malebném městečku na rozmezí Vysočiny a Jihočeského kraje, posazeném na trati úzkokolejné dráhy, vařilo pivo ještě v padesátých letech minulého století, nebylo pochyb, že máme na co navazovat nebo se od čeho odpíchnout. A tím se dostáváme k samotnému jádru a konci našeho povídání o, jak já s oblibou říkám, „pidi – pivovaru“ Kokeš. Kapacita a náročná dostupnost nás postupně přiměla začít hledat nové místo.

Jsme hrdí na to, že jsme vrátili vaření piva do Kamenice nad Lipou a ještě více nás těší, že jsou na to hrdi místní obyvatelé, kteří postupně objevují náš nenápadný pidi – pivovárek a zavítají k nám pro hlt osvěžujícího a lahodného piva. Věřím, že i mnozí z vás, kteří nemáte to štěstí, že jste z Kamenice nad Lipou, navštívíte tento malebný kraj a zastavíte se u nás na žejdlíku a to přes to, že v současné době jsme z kapacitních důvodů pivovárek přestěhovali do Drahouše u Rakovníka.

To ale neznamená, že jsme opustili Kamenici nadobro. Vysloužilý a přezkoušený podsládek Pavel si pro vás nechal k dispozici degustační místnost bývalé varny a tak můžete naše jedinečná piva vychutnávat v Kamenici i nadále. Jen se na degustaci domluvte s tátou Pavlem.

Cesta do Drahouše byla poměrně složitá, i když dnes to vnímám spíše jako tu pohodovější část celé anabáze. Ve chvíli kdy padlo rozhodnutí, že se musíme pohnout, aby byla možnost alespoň drobného růstu, začali jsme hledat vhodné stavení. Projezdili jsme světa kraj, ale čistě náhodou jsme na Drahouš narazili jako na jeden z prvních inzerátů, které jsme se rozhodli navštívit a již po první prohlídce jsme měli jasného favorita. Nadále jsme ještě prohlédly desítky dalších inzerátů a mnoho jsme jich osobně viděli, ale na Drahouš jsme se opět vrátili a to už bylo vlastně jasné, že jdeme do toho.

Na konci roku 2019 jsme se domluvili a Drahouš č.p. 2 koupili. A tím to teprve začalo, přišel Covid, nebyli řemeslníci, atd. Nicméně díky místním úžasným obyvatelům, se nám podařilo pár šikovných lidí sehnat a zbytek jsme se holt museli naučit my a udělat si to sami. A tak se stalo, že se věc podařila a 29.4.2021 jsme zahájili výrobu piva v Drahouši. Díky podpoře rodiny (Slávky, Kristiána i Aničky) se nám povedlo nejen sehnat úžasný objekt, ale především dát dohromady prostory a přestěhovat technologii i s drobnými úpravami a tak dnes již naplno vaříme, nabízíme a vychutnáváme naše piva v novém prostředí, nádherném kraji plném srdečných a jedinečných lidí. Neváhejte a přijďte se na nás podívat